Poprava 27 českých pánů: Krvavý důsledek stavovského povstání
Doba temna
Dne 21. června 1621 se na Staroměstském náměstí v Praze odehrála jedna z nejtemnějších kapitol českých dějin – poprava 27 českých pánů, účastníků stavovského povstání proti Habsburkům. Tento krvavý akt nebyl pouze odplatou za porážku českých stavů na Bílé hoře v roce 1620, ale také jasným vzkazem o tom, kdo bude v nadcházející době určovat osud českých zemí.
Habsburská nadvláda v českých zemích vzbuzovala mezi nekatolickými stavy (především mezi protestanty) stále větší nespokojenost. Když císař Matyáš v roce 1617 prosadil za svého nástupce Ferdinanda II., známého svým katolickým fanatismem, začalo se v Čechách schylovat k otevřenému konfliktu. Dne 23. května 1618 došlo k tzv. pražské defenestraci, při níž protestantští stavové vyhodili z oken Pražského hradu dva císařské místodržící. Tento incident se stal spouštěčem stavovského povstání, které vyústilo v několikaletou válku mezi českými stavy a Habsburky.
Dne 8. listopadu 1620 pak došlo k bitvě na Bílé hoře, kde vojsko stavů utrpělo drtivou porážku od habsburských vojsk vedených císařem Ferdinandem II. Tím bylo povstání prakticky ukončeno a začala krutá habsburská odveta. Po bitvě na Bílé hoře začaly masové konfiskace majetku účastníků povstání a císař Ferdinand II. rozhodl o exemplárním potrestání vůdců povstání.
Zatčení probíhala v Praze už od konce roku 1620 a na jaře 1621 byl v Karolinu zřízen soudní tribunál, který měl rozhodnout o vině rebelů. Předsedou soudu byl Karel z Lichtenštejna, který byl znám svou loajalitou k Habsburkům. Proces probíhal zcela pod taktovkou vítězů – obvinění neměli šanci se efektivně bránit a rozsudky byly předem dané. Dne 19. června 1621 bylo vyneseno 27 rozsudků smrti. Odsouzeni byli šlechtici, měšťané i učenci, kteří se aktivně podíleli na povstání – ať už jako bojovníci, politici, či finanční podporovatelé.
Poprava byla vykonána 21. června 1621 na Staroměstském náměstí v Praze. Byla to veřejná událost, která měla zastrašit obyvatelstvo a ukázat, co čeká odpůrce habsburské moci. Kat Jan Mydlář, který měl vykonat exekuci, ji prováděl s chladnou přesností. Průběh popravy byl děsivý:
Prvních 12 mužů bylo sťato mečem, včetně vůdců povstání Jáchyma Ondřeje Šlika a Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic.
Dalších 10 bylo pověšeno – především měšťané, kteří se účastnili financování povstání.
Zvláštní krutosti bylo vystaveno tělo Jana Jesenia, jehož jazyk byl vyříznut jako trest za jeho veřejná kázání proti Habsburkům.
Poprava trvala několik hodin a byla pečlivě naplánována tak, aby působila jako odstrašující příklad. Hlava Jáchyma Ondřeje Šlika a dalších popravených byla napíchnuta na Mosteckou věž jako varování. Poprava 27 českých pánů měla dalekosáhlé důsledky pro české země. Symbolizovala konec stavovské monarchie a začátek absolutistické vlády Habsburků. Hlavní důsledky:
✅ Rekatolizace – V následujících desetiletích probíhala tvrdá rekatolizace, která vedla k odchodu mnoha nekatolických rodin do exilu.
✅ Ztráta suverenity – České království se stalo součástí centralizované habsburské říše.
✅ Změna šlechty – Staré české rody byly nahrazeny loajálními katolickými rody z Rakouska a Španělska.
✅ Národní trauma – Události roku 1621 se staly symbolem poroby českého národa.
Místo popravy dnes připomíná 27 bílých křížů na dlažbě Staroměstského náměstí, kde dodnes slouží jako memento tohoto tragického dne. Poprava 27 českých pánů byla jednou z nejkrvavějších kapitol našich dějin. Nebyla to jen odplata za stavovské povstání, ale také symbolický začátek násilné rekatolizace a germanizace, která trvala několik století. Dnes je důležité si tyto události připomínat nejen jako tragédii, ale i jako poučení o důsledcích boje za svobodu proti mocenské tyranii. Staroměstské kříže nám stále připomínají, že boj za nezávislost a právo na sebeurčení nebyl a není samozřejmostí.
