"Národní nepotismus" je stejně limitující jako „euro-nepotismus“

"Euro-nepotismus" znamená slepou víru v to, že „Brusel ví nejlíp“. Když se pak rozhoduje, kdo povede projekty, kdo bude mít vliv, nebo kdo se vyjádří k problému, sahá se automaticky po „evropsky zkušených“, často bez hlubší znalosti místních poměrů. Výsledkem je, že rozhodnutí jsou odtržená od reality – i když jsou sepsaná perfektní angličtinou a prošla třemi fázemi konzultací.

Na druhé straně stojí "národní nepotismus", tedy stav, kdy se systematicky ignorují zahraniční nebo evropské přístupy, protože „my si to uděláme po svém“. Nepotřebujeme prý evropské standardy, protože „u nás to funguje jinak“ – čti: máme tady svoje lidi, svoje zájmy, svůj systém. Oba přístupy vedou ke stejnému výsledku: k uzavřenosti, neefektivitě a ztrátě důvěry veřejnosti.

"Euro-nepotismus" může přinášet aroganci centra, které rozhoduje o periferiích bez jejich účasti. "Národní nepotismus" zase často vychází z defenzivní mentality, kdy se cizí nebo nové automaticky odmítá – ne kvůli obsahu, ale ze zásady. Oba systémy vytvářejí prostředí, kde rozhodují kontakty, nikoliv kvalita a znalosti.

Místo soutěže „Brusel vs. národní stát“ bychom měli hledat způsob, jak kombinovat expertízu evropské úrovně s hlubokou znalostí místních potřeb. To není fráze. To je způsob, jak vytvořit prostředí, které je otevřené, pružné a méně náchylné k tomu, aby mu vládli ti, co umějí „být u správného stolu“. Je čas přestat vybírat mezi dvěma loajalitami – loajalitou k „Evropě“ nebo k „národu“. Mnohem důležitější je loajalita k principům: transparentnosti, odbornosti a veřejnému zájmu.